Je nesporně dobré, že když už nás trápí nějaká ta nemoc, máme se kam obrátit, máme někoho, kdo nám pomůže. Je tedy dobře, že máme docela rozvinuté zdravotnictví a v tomto pracující lidi, kteří se starají, aby nám zdraví sloužilo. Jakkoliv si samozřejmě musíme přiznat skutečnost, že by nám bylo nejlépe, kdyby nás žádné neduhy netrápily a my se tak mohli bez zdravotnictví obejít.
Naše tělesné schránky ale nejsou dokonalé, občas se v nich něco pokazí, a pak zkrátka vyhledáváme odbornou pomoc. Ne vždycky přejde problém sám, a ne vždycky ho dokážeme vyřešit vlastními silami.
Zdravotnictví nám tedy nesporně pomáhá. Pomáhá nám vlastně v každém věku a v pomalu každé situaci. A díky tomu, že býváme obvykle pro tyto případy pojištění, nás podobná péče ani neruinuje. Což je samozřejmě dobře v případech lidí, kteří strádají. A špatně v případě těch, kteří podobnou pomoc zneužívají. Ale s tím toho zase až tak moc nenaděláme, nic na světě není dokonalé.
Ovšem je třeba konstatovat, že ne vždy vysáváme systém zdravotního pojištění a zdravotnictví jenom my, pacienti. Ani tento sám o sobě není dokonalý, má své chyby. Anebo aspoň relativní chyby. Zatímco se nám totiž obvykle pomáhá, nejednou nás může zdravotnictví třeba i zbytečně zatěžovat. A pak to stojí peníze a navrch nás to ještě obírá o čas a zdravotnictví samotné o jeho kapacity.
Chcete příklad? Proč by ne, máte ho mít.
Co třeba moje donedávna povinné periodické zaměstnanecké prohlídky? Měly oficiálně zaručit, že jsem zdravý a schopný vykonávat své zaměstnání, ale po desítky let šlo jen o to, abych si poseděl v čekárně ordinace a pak automaticky dostal razítko. Z toho většinu času ne od svého, ale od tzv. závodního lékaře. Který neměl ani tušení o tom, zda jsem vůbec zdráv. Cítím se v pořádku? Cítím. Razítko a podpis. A platba, která musela určitě někde chybět na něco lepšího. A k tomu by se zdravotnictví určitě zneužívat nemělo.
