Po stopách absintu
Po stopách absintu
  |    8.2.2020  Produkty

Tento výrazně odlišný destilát, pro který je kromě českého označení absint zažitý i výraz absinthe, pocházející z latinského a řeckého slova pelyněk, byl v 19. století označován za halucinogenní a ještě ve 20. století vědci upozorňovali na obsah látek s podobnými účinky, jako má THC. Tyto teorie byly ovšem v průběhu let vyvráceny a pokud si Vincent van Gogh uřízl v opilosti ucho, nebylo to proto, že by za to mohl tento destilát.destilát připravený k podávání
Absinthe byl pro své údajné škodlivé vlivy na lidské zdraví v roce 1915 zakázán v USA a postupně takřka v celé Evropě. Do dnešního dne se ale žádné důkazy škodlivosti, které vedly k zákazu, neprokázaly. K oživení této polozapomenuté značky došlo v Evropě až koncem 90. let minulého století, kdy byl tento destilát povolený pro trhy EU.
Ve světě je několik způsobů, jak se absinthe pije. Část spotřebitelů ho pije s vodou. Zajímavé je, že se při smíchání s vodou zakalí, což je způsobené složkami silic, které se ve vodě začnou srážet a odlučovat se z alkoholové složky. Jiný způsob podávání spočívá v nalévání vody k ředění přes kostku cukru umístěnou na speciální děrované lžičce. Cukr se tak rozpouští do nápoje a zjemňuje jeho hořkou chuť.
Ředění vodou by mělo být 3:1 až 6:1 podle různých značek lihoviny. Češi si s přípravou nápoje umí pohrát. Na lžičku si položí kostku cukru namočenou v neředěném alkoholu a tu zapálí. Díky velkému obsahu alkoholu kostka hoří a cukr karamelizuje a v tekutém stavu odkapává do sklenky s destilátem. Ihned po dohoření se lžička ponoří do sklenice a celá směs se rozmíchá. V Rusku tento destilát pijí hodně vychlazený a zapíjí ho vodou.barevné variace nápoje
Další ze zajímavostí spojenou s tímto destilátem je i skutečnost, že byl už při svém zrodu používaný jako lék, a dokonce i v 19. století ho dostávali na příděl legionáři z Francie bojující v cizích krajích, jako medicínu proti malárii.